Cítíte se osamělý, cítíte se jako byste byli na úplně všechno sami? Jakoby vám nikdo na světě z vašich blízkých, rodiny, přátel vůbec nerozuměl? Tak přestaňte se utápět beznadějně ve své černočerné temnotě, přestaňte na svět pohlížet jako na nezajímavou věc, která vám už nemůže vůbec nic nabídnout, vždy je tu přece spousta věcí, z kterých můžeme čerpat zážitky, radost a vše co je pozitivní.
Tak vykročte z toho obrovského stínu nejistoty, ve kterém na vás padá všechna tíha světa a problémy ostatních. Vykročte ven, i kdyby to měl být jen jeden krok, tak ať, udělejte ho. Protože i ten jeden první krůček, je začátek něčeho lepšího, něčeho většího. Něčeho, pro co stojí za to žít a dýchat čerstvý a svěží vzduch. Vzduch, kterého je tu spousta i když se vám může kolikrát zdát, že to tak není.
Vezměte svůj osud, svůj život do svých rukou a nenechte se svazovat předsudky jiných lidí, kteří o životě, o vašem životě neví vůbec nic. Seberte tu odvahu a kuráž, která ve vás dřímá. Rozežehněte ty plameny, které pohání ten nejsilnější a největší stroj, vaše srdce musí být pro něco v co doopravdy věříte. Pro něco, v čem najdete smysl, svého bytí a co vám vnese do života znovu radost. Porazte v sobě tu ohromnou bestii, která požírá vaše pravé já zaživa. Vstaňte, a i kdybyste padali vstaňte znovu, protože to je důvod, proč padáme.
Člověk si musí najít sílu, která ho požene kupředu, cíl, za který bude bojovat do posledního dechu.
Musíte se přemoci a zakřičet, vydržet. Občas si člověk musí projít něčím co je pro něho velice zlé a nepříjemné, ale to prostě patří k životu. Vždyť ani sebedokonalejší partie šachu se neobejde bez toho, abys jste se nepohyboval po černých polích. Tak otevřete vaše zaslepené oči, jen je otevřete. Pohled do světla je zprvu bolestiví ale to, co v něm můžeme spatřit rozhodně stojí za tu trochu bolesti.