Vždycky jsem si říkala, že až do chodím základní školu, tak půjdu hned pracovat. To mě bylo asi osm let, protože mně nedošlo, že ještě musím chodit na nějakou další školu, abych se vyučila nějakému řemeslu a mohla pak taky normálně chodit do práce. Na základní škole mi vzdělání ještě nic moc neříkalo. Protože jsem chtěla, abych si mohla pořídit nějakého psa, tak jsem po základní škole chtěla jít pracovat, abych měla peníze. Prostě jen dětské žvatlání a sny. Já jsem chtěla malou čivavu. A mí rodiče mi jí nechtěli dovolit, že je prý strašně drahá. A do čivavy jsem se zamilovala, když si jí pořídila jedna paní, která bydlela kousek od nás.
To štěně bylo opravdu dokonalé. A mí rodiče mi řekli, že si ji koupím sama, až budu chodit do práce, pracovat a vydělávat peníze. Tak co byste potom chtěli po osmiletém dítěti? Samozřejmě, že jsem chtěla chodit do práce ihned, abych si mohla pořídit toho roztomilého psa. Nicméně ale nakonec jsem si to rozmyslela. Pes není všechno. Bylo pro mě velmi důležité vzdělání, abych pak mohla na dobrou školu. Takže jsem sice vystudovala pouze střední školu, ale mám alespoň maturitu. Pracuji v sociálních službách. A víte, jak to dopadlo s tím mým milovaným psem? Ano, mám ho. A mám dokonce dva pejsky.
A ty rozkošné čivavy mi doma dělají velkou společnost, protože bydlím sama. Sama uvidím, co se časem změní. Příští rok bych chtěla zkusit nějakou další střední školu ekonomickou. Tak uvidím, jak se mi to všechno podaří a jak se to bude vyvíjet. Mám totiž hlavně málo času, do toho pejsci a nevím, kde bych potom brala další čas na vzdělání. Víte, člověk, jak stárne, tak si uvědomuje, co je v životě opravdu to nejdůležitější. Když samozřejmě pominu důležité zdraví a rodinu, tak je taky velmi důležité vzdělání. Možná se vám to zdá jako klišé, ale je to pravda. To vám asi potvrdí každý.